Jak všichni víme, nestravujeme se všichni stejně. My lidé máme různé chutě a podle těch preferujeme jednou ty a jindy zase ony pokrmy. Něco jíme rádi, něco můžeme, ale nemusíme mít, a něco ignorujeme, i kdybychom měli zůstat o hladu. A také různě stolujeme – zatímco jedni jedí pomalu jako šlechta, jiní se jen ve spěchu odbydou něčím, co na první pohled nevypadá nijak valně. A ryby jsou na tom vlastně docela stejně. I ty jsou někdy dravé a jindy býložravé, a někdy sežerou cokoliv bez výjimky. Třeba i to, co není poživatelné, ale co na ně působí přitažlivě. A co to pro nás lidi znamená? Pro některé nic, ale pro rybáře hodně. Rybáři totiž chtějí něco ulovit, a pokud používají udici, musí vědět, co dát na háček.

Na co chytat?

Když chce rybář uspět při lovu na udici, měl by vědět, jak vybírat nejlepší návnady a nástrahy. Protože mi můžete věřit, že na tom výsledek rybolovu záleží. Je samozřejmé, že si musí rybář vybrat k lovu místo, kde ryby jsou, a že si musí počínat obezřetně, aby si je nevyplašil, ale všechna snaha by byla marná, kdyby chytal třeba štiku na těstíčko. A tak je třeba správně zvolit. Aby rybám chutnalo. A skončily na háčku.